Každý se dostal k panenkám jinou cestou, někdo dřív, někdo později. Pamatuji si na svou první panenku typu barbie. Jmenovala se Sally, byla plešatá a na měla dvě paruky (dlouhou a krátkou). Ale nebyly to paruky, jak je známe dnes, ale spíš gumová čepice s vlasy. Po ní následovala Wendy, hnědovlasá pankáčka. Pak jsem dostala Petru v růžových plavkách. Všechny tyto panenky už odvál čas (nebo stěhování ). První dochované panenky jsem dostala počátkem devadesátých let, ale už si přesně nepamatuji kdy, ani na jejich jméno. Měla jsem je u babičky, takže jsem si s nima hrála jen občas (možná právě proto mi zůstaly.
Panenka už nemá botičky a měla zničené vlásky, tak jsem jí je zapletla do copánků. Byla to docela fuška, ale když jsem se do toho tenkrát dala, tak jsem ještě neměla internet a nevěděla jsem, jak jinak vlásky zachránit.
Moji první opravdovou od Mattela jsem si koupila cca ve dvaceti, byla to Irská princezna. Líbily se mi její rezavé vlasy a zelené oči. Taky mám slabost pro vše keltské.
A od té doby se to se mnou táhne. Panenek sice nemám zas až tolik, taky se mi nedaří koupit si všechny, po kterých toužím, ale třeba časem... .
Na fotkách je můj momentální stav, ale doufám, že se to brzy změní a panenky se zase rozrostou. Minimálně mám akutní nedostatek chlapů...
Žádné komentáře:
Okomentovat