UPOZORNĚNÍ PRO VŠECHNY: Následuje naprosto fantasmagorický a nereálný příběh Nilské princezny Nubiti a jejího otroka Mosiho. Snad mě neukamenujete... A kdo je citlivý a reálnost příběhu a starověký Egypt, ať to radši ani nečte... Ostatní vřele vítáni :-)
Princezna vstala, zatímco otrok se okamžitě poklonil až k zemi. Nubiti má pro Mosiho slabost. Už příliš dlouho ho neviděla a velmi jí chyběl.
Mosi okamžitě zvedl košík ze země a nabídl jej své paní.
"Květiny pro Vás, Výsosti."
"Jsou krásné, Mosi, ale dáš mi je později. Polož košík na zem."
Otrok položil květiny na zem, díval se na svou paní a očekával další rozkazy. On se jí do očí dívat smí, má její svolení.
"Velmi dlouho jsem za mnou nebyl. Nejsem příliš trpělivá, jak víš. Musela jsem pro Tebe dát poslat. To se obvykle nestává."
"Promiňte, Výsosti. Už se to nestane." Nechtěl jí říkat, že existují určitá podezření, a tak musel vykonávat jinou práci a k ní nesměl. Kdyby někdo věděl, co se mezi nimi odehrává, byl by to jejich konec.
"Ach Mosi, tolik jsi mi chyběl. Vstaň. Teď je s Tebou Nubiti, ne princezna Nilská".
"V tom případě, Nubiti, Tě jistě tíží Tvá moc", sňal jí Mosi korunu z hlavy.
Princezna napjatě očekávala, co bude dál...
Což zjistila velmi brzy, protože hned jak její společník odložil korunu, sundal jí nádhrdelník.
"Tento šperk je velmi krásný, ale zbytečně těžký. Dáme ho ke koruně, kam patří."
"Tvůj svrchní šat je sice lehký, ale zlaté stuhy jsou jen dalším znakem Tvé moci a nesmírné propasti mezi námi".
Odhodí vzácný šat do kouta jako kus hadru a konečně objímá svou Nubiti.
Zvedl ji ze země, aby se k němu nemusela zaklánět hlavu. Je o tolik vyšší a ona není zvyklá dívat se na někoho vzhůru. Celý svět se před ní klaní.
"Jsi spokojená?"
"Ještě ne zcela, ale za chvíli budu. Polib mě".
Rád jejímu přání vyhověl a vášnivě ji políbil.
Po polibku se k sobě přitulili. Vychutnávali si blízkost toho druhého. Oba ví, že prchavé okamžiky, které mohou strávit spolu se rychle chýlí ke konci.
Mosi před svou paní poklekl. Ona sice říká, že s ním princeznou není, ale on ví, kde je jeho místo.
"Přej si cokoli a já to splním".
"Ach Mosi, už nikdy mě nenechávej tak dlouho samotnou."
Jak rád její prosbu splní. I kdyby ho to mělo stát život.
Za Mosiho pomoci se Nubiti opět posadila.
"Už musíš jít, jsi tady příliš dlouho a kdykoli může někdo vejít. Poslední polibek a jdi."
Naposledy ji zoufale políbil. Oba by chtěli víc, ale vědí, že to není možné.
Odtáhne se od ní a podává jí košík s květinami, kvůli kterým vlastně přišel.
"Brzy přinesu čerstvé," podal princezně květiny a lehce se dotkl jejích prstů.
Nubiti si od něj celá rozechvělá květiny převzala.
Princezna vzala do rukou kytici a sledovala odcházejícího Mosiho. Už teď se jí stýská.
Prohlížela si květiny a přemýšlela, pod jakou záminkou si pro něj nechat poslat. Musí být nenápadná, nechce mu způsobit nějaké těžkosti.
Kytice naplní svou omamnou vůní celou místnost...
...a princezna se ponořila do snění o svém otrokovi...
Žádné komentáře:
Okomentovat