Už netrpělivě očekávala svou dnešní oběť.
Přesně věděla, kdy vstoupil. Ale ani se nepohnula.
Chvěla se nedočkavostí a zvědavostí. Jak bude vypadat?
Je tak krásná, letělo mu hlavou.
Poklekl za ni a lehce se jí dotknul.
Podívala se na tu opálenou ruku, která ji hřála na paži a věděla, že nastal čas.
Prudce vstala a otočila se k tomu opovážlivci.
"To sis dovolil příliš, člověče!"
"Já..." doříct už nestihl.
Najednou ležel nahý na ledové zemi a ona se tyčila nad ním.
Zcela okouzleně hleděl na její nádhernou tvář a dokonalé tělo.
I ona jím byla okouzlena. Alespoň na okamžik.
Klekla si k němu a ruce mu přidržela na svých stehnech.
"Dostaneš svou šanci."
Osmělil se, objal její bílé tělo a byl si jist, že uspěje, že ji dokáže zahřát.
Chudáček, pomyslela si posměšně. Její tělo sice zahřál, ale srdce zůstávalo ledově chladné.
Žádný smutek, žádná lítost, žádný cit nepoznamenal její tvář, když ho pomalu zasypávala sněhovými vločkami.
Za chvíli pod nimi zmizí celé jeho tělo. Jak jen mohl být tak naivní?
Tak krásná, tak chladná...
Žádné komentáře:
Okomentovat