Včera k večeru, když jsem byla s holkama na zahradě jsem zažila menší šok. Chovám Káju na rukách a najednou koukám, co to je s tou třešinkou? Když mi došlo, že je obalená rojem včel, uskočila jsem rychle dozadu, sbalila děti a psa a šli jsme všichni domů. A co teď?
Zjistili jsme místního šéfa včelaře, Martin skočil hokej nehokej do auta a frčel tam. Včelař nikde, starosta na pivku v hospodě, ale starostová nám aspoň dala kontakt na dalšího včelaře. Když tam Martin volal, tak ten mu řekl, že včely má a že by se to mělo likvidovat. Opravdu rada k nezaplacení. Naštěstí na druhý pokus už byl šéf včelařů doma (podotýkám, že už bylo skoro půl osmé večer).
Jelikož se v tom vůbec nevyznám, myslela jsem, že přijede v tom speciálním oblečku, s kouřícím nástrojem a nevím čím ještě. Pán přijel v tričku s krátkým rukávem, smetáčkem a dřevěnou bedýnkou, takovým přenosným úlem. No a včelky pomalu přesvědčil, že by měly následovat královnu do nového bydlení (teda když se mu ji podařilo najít a přestěhovat). Včelky byly hodné, nikoho nepoďobaly. Komu patřily nevíme, ale příště bych přivítala, kdyby místo rojení přiletěly opylovat naše ovocné stromy, abysme na celém stromě neměli jednu meruňku jako letos...
Snad vás článek moc nenudil, panenky to nejsou. Ale přeci jen jsem něco takového viděla poprvé v životě, tak jsem se chtěla podělit 
Žádné komentáře:
Okomentovat