Sbohem, Bennie

Dneska se stala naprosto nečekaná a šokující věc, zcela náhle nám odešla naše milovaná Bennieska. Poslední týden se léčila na zánět močového měchýře, ve čtvrtek po kontrole už byla v pořádku. Včera ještě lítala na zahradě. Dneska ráno se šla ven vyčůrat, lehla si na pelech a vše v normálu. Je fakt, že večer nežrala, ale mysleli jsme si, že něco sežarala a není jí dobře. Byla to děsná popelnice. Během dopoledne najedou začla divně dýchat a během chvíle naprosto zkolabovala. Manžel ji naložil a jel na veterinu, ale tam už nereagovala vůbec. Tělo bylo v šoku, prý jí odešly ledviny, na kterých našli nádor. A vzhledem k tomu, v jaké byla stavu doktor říkal, že operaci by stejně nepřežila. Jsem z toho úplně vyřízená, vůbec jsem na něco takového nebyla připravená, vždyť jí bylo teprve šest let. Tak jsem se rozhodla aspoň vložit pár fotek, abyste kromě Bobíka poznali i ji. Škoda, že in memoriam.

Byla krásné a velmi aktivné štěňátko. Takový ňunínek. Když jsme si pro ni jeli, měla tam ještě dvě sestřičky. Byl docela problém jedno udržet. Nakonec nám uvízla Bennie. Měli jsme opravdu šťastnou ruku, protože ona byla neuvěřitelně hodný a trpělivý pes.

No, ne všechny příchody domů z práce vypadaly takto. Některé ještě hůř a nebylo jich málo

Pří své oblíbené činnosti, lovení hozeného klacku z vody. Sama by si zaplavat nešla, ale pro klacek skočila vždycky.

No co, bylo vedro...

S naší Adélkou se sžila rychle. Adéla si zvykala podstatně hůř, ale pak byly nejlepší kámošky.

Její trpělivost byla opravdu nekonečná. Holky jí mohly ďoubat do očí, uší, hopsat na ní, tahat ji, a ona to relativně dobře snášela. Vždycky jsme holky hnaly, aby ji nechaly, ale stejně ji stíhaly pozlobit.

Má věrná asistentka u focení, zvědavka zvědavá. Tentokrát jsem ji i vyfotila a jsem ráda, jedny z jejích posledních fotek vůbec.

Její tělíčko odpočívá na zahradě, leží na svém pelíšku a má tam i svůj oblíbený červený míček. Doufám, že její duše někde řádí s tou Bobáskovou...