Bělský vlk

Jeližkož náš "vlk" už bude mít sedm měsíců, rozhodla jsem se ukázat, jak roste. Tohle je fotka z 31. 10. 2012, jeho cca třetí den u nás. Jak vypadal hned po příjezdu jste viděli v minulém článku. Fotka je sice trochu máznutá, ale je tady jako správnej méďa.

Památná fotka z 8. prosince 2012, to bylo poprvé a naposled, co Maxík spal u Tobyho a netrvalo to dlouho. Náš pes je kočkožrout. Na jednu stranu nechá Maxe, aby s ním jedl málem z jedný misky, ale na druhou stranu si z něj udělal hračku. Vlastně z obou koček. Kdo má nějakou micku doma, tak dobře ví, že když ji chytne za krkem, zvíře naprosto zcepení. No a náš hafík na to nějakým záhadným způsobem přišel, takže tahá kočky jak hadry. Každá se brání po svém: Adéla se řídí heslem "Kdo uteče, vyhraje", Maxík si lehne na záda a seká kam se dá. A že se občas trefí...

7. února 2013 se to tvářilo, že už bude jaro, tak jsem vzala hafíka a udělala pár fotek. Tady už vypadá skoro jako dospělý pes.

A fotky ze včerejška, kdy byl další jarní den. Fotila jsem Tobyho schválně s Káťou, abyste mohli porovnat jak vyrostl.

Oblíbená činnost je kousání a štěkání. Přiznávám, že jsem ho chtěla několikrát poslat pryč, ale pes už je ve výcviku a vzhledem k okolnostem (vykradli sousední barák) jsem ho vzala na milost. Navíc už je trošku, ale opravdu jen trošku, rozumnějsí