Naší první zastávkou byl Kumburk. Byla jsem tu kdysi ještě s našima a s bráchou, ale už jsem si to moc nepamatovala. Každopádně mě trochu překvapilo to množství lidí...
Výhled na zasněžené Krkonoše se hlavně líbil naší Káje, která v té době milovala pohádku o ztraceném dinosaurovi Arlovi, který žil pod Zubatou horou a Kája ve Sněžce a horách okolo tu Zubatou horu prostě viděla.
To je hemžení. Na zahradě jsem na mravence alergická, likvidují kde co. Ale do přírody prostě patří a to hemžení bylo úchvatné. Musela jsem si to i vyfotit, prostě jsem neodolala.
Ještě poslední pohled na panorama Krkonoš.
Další zastávkou byl Bradlec. Tady jsem byla poprvé. K Bradleci nevede taková pěkná cesta jako na Kumburk, ale zase tu není tolik lidí a to má své kouzlo, když si tajemné zbytky hradu prohlížíte jen v kruhu rodinném.
Trochu historie... Mimochodem, viděli jste někdy pohá
dku O kumburské Meluzíně? Sami si vyberte, jestli máte radši skutečnost, nebo fikci...
A do třetice jsme se vydali ještě na Tábor, který se vypíná nad Lomnicí nad Popelkou.
Na vrcholu je Tichánkova rozhledna, na které jsem taky byla jako holka. Pak ji zavřeli kvůli rekostrukci a naštěstí opět otevřeli pro návštěvníky.
Výhled je famózní!
Z Lomnice nad Popelkou na Tábor vede Křížová cesta. Tady jedno ze zastavení...
Ještě poslední pohled a hurá domů...
Žádné komentáře:
Okomentovat