Dania Zarr Nostalgia - Elle

Ještě mám nějaké restíky v představování panenek a tahle nádherná dáma je jedním z nich. Je to Dania Zarr Nostalgia LE600 z roku 2013. Zůstalo jí jméno od prapůvodní majitelky, protože jak jsem psala u ní na blogu, to jméno se k ní hodí, je to prostě "Ona" (zájmeno "ona" ve francouzštíně je "elle"). V původní podobě si ji můžete prohlédnout u Blanky. Já jsem jí totiž prakticky hned po příjezdu domalovala spodní linku na oku, která ji dle mého katapultovala o level výš. Musím říct, že po vydání téhle dámy jsem ji nijak nezaznamenala, prostě mě nezaujala. Vlastně až u Blanky na blogu jsem zjistila, jak je nádherná a po domalování té linky se na ni nemůžu vynadívat. Ve vitríně ji mám už x měsíců v první řadě a stále ji chodím okukovat...

Elle přicestovala s náhradní výbavou, což mě potěšilo. To původní tmavé oblečení jí vůbec nesluší. V červené se mi líbí daleko víc. Uplně ji ty barvy rozzářily.

Elle se ke mě dostala velmi neobvyklým způsobem. Nebo aspoň pro mě něobvyklým a dodnes tomu pořád nějak nemůžu uvěřit. Její majitelka se totiž na mě obrátila a nabídla mi ji s tím, že u ní je panenka v krabici a nemá využití. A majitelce to bylo líto. Tak se rozhodla ji poslat k nám, že prý je to neobvyklá panenka, kterou ne každý dokáže ocenit. Byla jsem z toho poněkud v rozpacích, podotýkám, že jsem s majitelkou v té době nebyla v kontaktu. A najednou mi chtěla poslat panenku bez finančního protiplnění. Taková velkorysost mě zaskočila. Nemám problém dát někomu dárek, udělat někomu radost, ale tohle bylo moc i na mě. A nechci nikomu křivdit, ale poslali byste cizímu člověku panenku za x tisíc "jen" proto, že je to pro ni nejlepší? Upřímně, já asi ne, spíš bych panenku prodala a finance využila na koupi někoho vytouženého. Proto opravdu smekám před takovým člověkem, kterému je dobro panenky přednější, než nějaké směšné peníze.

Dlouho jsem nad nabídkou uvažovala a přemýšlela, čím jsem si zasloužila takovou důvěru a čest. Když kolikrát zpětně vidím, co všechno svým panenkám provádím, nejsem si jistá, že jsem ta pravá pečovatelka. Ale vzhledem k tomu, že píšu tento článek, je jasné, že jsem se rozhodla Elle ubytovat. Abych byla upřímná, čekala jsem nahatou panenku. Ale po rozbalení krabice jsem byla lehce (no, spíš trochu víc) v šoku. Elle přicestovala se dvěma oblečkama, dvojí obuví a šperkama (všechno origo FR). To jsem opravdu zírala. Opět se musím sklonit před štědrostí majitelky. Ale jak mi bylo vysvětleno, Elle nebyla dar, bylo to rozhodnutí a já ho s nadšením přijímám a s vděčností respektuji.

Musím říct, že jsem neskonale vděčná, že ji mám. Na promu a po prvních reálných fotkách mi připadala zmalovaná s botoxovými rty, což já fakt nemusím. A navíc měla ty oči bez spodních linek, které mi prostě připadaly neukončené. Ten rok to tak mělo několik panenek a musím říct, že je to podle mého opravdu hyzdí. Ovšem když dorazila, i bez té linky mi vyrazila dech. Bylo mi jedno, že je japan a blond, její nádherná malba mi učarovala. A po té mojí kosmetické úpravě pro mě zkrásněla ještě víc.

Jediné co mě mrzí je, že už nemá svůj původní účes, protože je prostě úžasný. Ráda bych ho obnovila, minimálně se o to pokusím, i když mi není zcela jasný ten způsob uchycení vlasů na temeni. Nicméně pokud by se mi to povedlo, určitě nafotím. A pokud ne, stejně se tahle kráska objeví na blogu znovu.

A příště zase někdo tmavší... tak mi zatím nezmrzněte...