Vyšívám a daruji

Před pár lety jsem dávala na blog článek o mém vyšívání. Od té doby jsem toho samozřejmě navyšívala celkem dost a jelikož jsem jaká jsem, tak většinu jsem i rozdala a to jsem si s některými výšivkami hrála i několik let. Jenže já vyšívám ráda a všechno si nechat nemůžu. Navíc mě těší ta radost a i obdiv, když obdarovaný na výšivku kouká. Mimochodem, zjistila jsem, že to fascinuje víc chlapy, což mě poněkud překvapilo.

Krtečka na úvodní fotce jsem kdysi vyšívala pro své holky. Nakonec ho dostala kolegyně, která odcházela na mateřskou. Rámeček jsem volila velmi neutrální, aby se dal upravit dle potřeby.

 

Zhruba ve stejné době se kolegovi narodil syn. Ke všem dárkům od nás dostali i žirafku. 

 

Trochu nás zaskočilo, když nám náš vedoucí oznámil, že odchází. Jelikož byl vášnivý cyklista, bylo jasné, že dostane tématickou výšivku. Jenže to byl trochu problém, abych to vůbec stihla, termín byl šibeniční. Navíc byl problém s tématem. Tenhle obrázek se mi moc líbil, ale předlohu jsem nenašla, tak jsem vyšívala dle fotky hotového obrázku z netu. Takovou blbost jsem dělala poprvé a naposledy, málem jsem tam nechala oči. Ale podařilo se a kolega byl nadšen, což bylo hlavní.

 

 Jako další odcházela naše milá kolegyně na jiné oddělení. Ode mě dostala kosatec, který jsem si původně vyšívala pro sebe. Ale co, udělám si jiný...

 

Další obrázek, který jsem si původně dělala pro sebe byl Garfield. Jenže mezitím si bratránek pořídil foodtruck, tak jsem ho věnovala jemu. Přeci jen jeho kuchyně je mnohem chutnější, než ta moje. Myslím, že když si odmyslím cyklistu, u kterého jsem málem nechala oči, největší vyšívací vopruz byl právě Garfield, protože tam byly půlkřížky, které mi fakt lezly na nervy. Jako první dávám pro srovnání fotku před obšitím....

 

...a po obšití. Obrázek tím neskutečně ožije.

 

Pro zajímavost přidávám obrázek, který jsem dělala přes dva roky. Původně pro bratránka, ve finále pro sestřenici. Začátek v červnu 2018.

Základní výšivka je hotová, ještě zbývá obšít.

 

 Pro zajímavost přidávám fotku i z druhé strany.

 

 Po přidání bílých kontur je to sice lepší, ale furt to není ono.

 

 

Ovšem po přidání tmavých kontur a dokončení celé výšivky musím říct, že to za ten čas stálo. 

 

Chtěla jsem vyšít obrázek pro tetu, u které bydlíme, když jedeme na Moravu. Teta je zlatá a chtěla jsem, aby ode mě taky nějaké dílko měla. Postupně fotky tak, jak obrázek ožíval. Tady je ukončena hrubá výšivka.


Po přidání stínování...
 

Přidány tmavé kontury...

 

A nakonec přidány světlé kontury. Hotovo, zarámováno, předáno. A tetě udělal obrázek radost, což mě těší nejvíc.